Therapy of love 5.část

Přeji vám krásný prosluněný týden!:) Já si teď pravděpodobně užívám v Egejském, Jónském a já nevím v jakém ještě moři:D Takže vám přeju příjemné čtení a krásný zbytek prázdnin!:) P.♥

Kde jinde by bylo bílo než na prostěradle?...Ve mě...Jeho ruku posunul na mé břicho a bez jediného slova se zavřenýma očima přemýšlel co se v mém břiše děje..Mé břicho zvláštně kručelo a vydávalo divné zvuky...Ale hlad jsem neměla ani nejmenší...Pomalu mi tekly slzy, Ondra otevřel oči hned potom, co mu moje slza spadla na ruku..."Copak?" zeptal se..Bez jediného slova jsem ho vášnivě políbila.."Víš co jsi právě udělal?" zaváhala jsem.."Vím a jsem za to neskutečně šťastnej" jeho oči mluvily pravdu...Uslzenýma očima jsem sledovala jeho tělo..To, co je právě ve mně..Je kousek jeho..Ale je to podstatný kousek.."Bože můj" zašeptala jsem..."Víš, že teď budeš nejspíš tátou?".."Je to úžasnej pocit" láskyplně se na mě usmál.."Miluju tě.." řekl procítěně..."A tebe taky miláčku" políbil mi břicho...Do očí se mi nahrnuly další slzy...Tenhle okamžik byl neuvěřitelný..Nejkrásnější.."My tebe taky" nedalo mi to a musela jsem ho políbit...Samozřejmě, že jsem věděla, že v sobě ještě dítě nemám..Ale i tak...Ani netušíte jaký to je pocit..To, že udělal tuhle věc mě ujistilo, že to se mnou myslí opravdu vážně...A že mě tak miluje, že je v tomhle rozhodnutí přesvědčený..Přesvědčený, že mě chce za každou cenu..A já jeho ...Vždycky byl něžný, ale ne tolik co teď...Vyzařovalo z něj štěstí..Ještě před 30 minutami jsem přicházela domů...A teď vím, že budu mámou..Netušila bych, že se toho může tolik změnit v tak krátkém čase...Ale může...Oba jsme usnuli a probudili se až večer...Dali jsme si večeři a vyčerpaní jsme šli znovu spát...

O měsíc později....

"Lásko?" ..."Hm?" odpověděla jsem znuděně...Ondra se poškrábal na zátylku "No...Začíná sezóna" běžela jsem na záchod a vyzvracela se..."Tak z toho ti asi není moc dobře" "Ha ha ha"...Vrátila jsem se k němu "A to znamená?" zeptala jsem se plná očekávání..."To znamená, že bychom měli jet do Winnipegu" ... "Už se těším..Kdy tam máme letět?" usmála jsem se na něj a políbila ho.."Za dva dny letí letadlo"..."O..Aha" .. Pohladil mě po břiše a usmál se na mě..."Zabalíme?" zeptala jsem se ho.

.."Pomůžu ti, ale ještě potom musím ke mně domů si zabalit" dodal.."Dobře" řekla jsem jen...Vytáhl můj kufr "Víš, ve Winnipegu to letos bude poprvé, co povedu hokejovou školu" pousmál se..."To je úžasný lásko" políbila jsem ho a balila si věci..."Hned, jak přijedeme, musíme jít něco nakoupit k jídlu a taky jít koupit všechno potřebný našemu děťátku..."Přemýšlel jsi nad jmény? Mě by se líbilo pro dceru ..Třeba Diana, Ema nebo Lucka..A pro syna třeba Kuba nebo Matyáš " řekla jsem..."A co ty? Přemýšlel jsi o tom?" zeptala jsem se..."Lucka a Matyáš jsou krásný jména" řekl.."Dobře" pousmála jsem se.."Postarají se tam o tebe nejlepší doktoři a já se o tebe budu starat jak o vílu" usmál se... "Vážně se už těším lásko" řekla jsem mu...

Měla jsem sbaleno a Ondra šel k sobě domů si sbalit a potom přijde..Nevím jestli je to tím těhotenstvím, ale Ondru miluju pořád víc a víc..Kromě toho nevím, jak to bude s prací a teď ještě budu muset dát výpověď...Je to všechno dost složitý...Zatímco byl Ondra pryč jsem si došla do práce a tu výpověď podala...Ještě jsem si došla na ultrazvuk a zkroucená odešla domů..Hned, jak jsem zabouchla dveře jsem vevnitř nechala klíč...

Někdo se klíči dobýval do mého domu..."Jdi pryč" řekla jsem mu přes dveře..."Pusť mě dovnitř.." .. "Sejde na tom? A ještě jedna věc..Do Winnipegu s tebou nejedu..A vrať mi klíče".."Tak řekneš mi co se stalo?!" ... "Dnes jsem byla na ultrazvuku to se stalo!!" křičeli jsme na sebe přes dveře.."A dobrý?"..."Nedělej blbýho...Doktor mi řekl že ani o pokus o oplodnění nedošlo..A víš co? Kdy jsem vlastně řekla že dítě chci?!" křičela jsem na něj.."Om..Nikdy?" zeptal se..."Správně nikdy..Myslela jsem si že seš jinej a že mi v takhle důležitý chvíli nebudeš lhát...Jenže ty seš stejnej jako všichni ostatní!...Měla bych asi upozornit holky z modelingu aby si na tebe daly pozor...A svojí práci miluju nadevšechno na světě a na dítě mám ještě času dost..Takže je konec!!" na posledním slově se mi zlomil hlas...Hned jsem volala do modelingu ať mě vezmou zpátky..Vzali mě...Odešel....

Druhý den jsem jela 300km za mamkou..Ona mi vždycky pomohla, když jsem to potřebovala ze všeho nejvíc..

Zazvonila jsem a čekala až se otevřou dveře..."Ahoj mami" usmála jsem se na ni..."Ahoj zlatíčko, tak ráda tě zase vidím" řekla upřímně a objala mě..."Taky jsem ráda že tě vidím mami..."..."Stalo se něco?? Na internetu jsem o tobě viděla aktuální článek..Moc ti to s ním přeju..." .. "Mami...Ty máš internet?" zasmála jsem se..."Už dávno, ale dlouho jsme se neviděly..." .." To máš pravdu.." uzavřela jsem..."No a vy spolu chodíte?" .. "Mami..." řekla jsem potichu a do očí se mi rvaly slzy...Vešly jsme dovnitř a ke mně přiběhl můj milovaný kamarád.."Ahoj Kyle" hladila jsem ho po jeho sametové srsti.."Kdo je to?" ozvalo se z obýváku.."To je Bára" odpověděla...Přišly jsme do obýváku a neznámý muž vstal.."Ahoj, jsem Tom" podal mi ruku.."Bára" potřásla jsem si s ním..."Tome, zlato, mohl bys jít prosím vyvenčit Kylea?" zeptala se mamka a milý muž se zvedl z gauče.."Dobře" usmál se na ni..Vzal Kylea na vodítko a šel pryč z domu..."Tak co se stalo??" zeptala se mamka....Posadily jsme se k jídelnímu stolu a já jí převyprávěla celý můj příběh...Ona jen s otevřenou pusou přikyvovala..."No..A teď už asi je v Americe.." zakončila jsem vyprávění a čekala co z ní vypadne.."Ty ho miluješ, viď?" zeptala se mě po chvilce mlčení.."Moc.."odpověděla jsem s bolestí v hlase..."Víš..Oni chlapi tohle neovlivní..A je možný, že on si opravdu myslel, že jsi těhotná.." řekla.."Myslíš?" .. "Jestli tě miluje tak, jak říkáš..Měla bys mu věřit..A udělat jednu věc..." dodala s úsměvem..

"Zlatíčko, kdysi se mi stala úplně stejná věc jako tobě..S tvým tátou..Milovali jsme se..Jednou jsme se takhle pohádali a on odjel...Musela jsem jet za ním i kdyby mě měli zabít...Jestli cítíš to samé k Ondrovi...Musíš jet...Já jsem za tvým tátou taky jela..A ničeho nelituju..I když času bylo tak málo...Nikdy nevíš co se stane..Tak začni přemýšlet nad svým životem...Komu ho chceš dát" .. "Děkuju mami, ale on mě už nechce vidět" .. "To víš že chce..Miluje tě..Tak už jeď " než jsem se zvedla, začala chrčet televize..Ondřej Pavelec je jako vyměněný..Co se stalo? A puk letí do brány..Pavelec nevychytal a tak Winnipeg Jets prohrává 0:4 ..Tak velký rozdíl Pavelec nikdy neměl.. "Podívej se sama..Nezvládá to..Protože myslí na tebe" usmála se mamka.."Tak už si honem jeď zabalit věci a hurá do Ameriky.." zasmála se..."Mami..To není tak jednoduchý" řekla jsem.."Nic není nemožný..James Arthur zpíval Impossible a vyhrál...Nic není impossiple.." usmála se a objala mě.."Až skončí sezóna..Ukažte se tu" přikázala mi milým hlsem.."To víš, že se stavíme..Mám tě ráda mami" šla jsem ke dveřím a vklouzla do bot..."Taky tě mám ráda..Dávej na sebe pozor" .. "Ahoj mami" rozloučila jsem se s ní a jela rychle domů...

Přijela jsem domů a začala si balit...Když jsem měla věci v kufrech, pustila jsem televizi a koukala se na Ondru..Jak hraje...Winnipeg prohráli 1:6..Otevřela jsem notebook a zarezervovala si letenku..Osprchovala jsem se, nachystala si věci na ráno a lehla si do postele..Nařídila jsem si budík a přemýšlela jsem co asi tak Ondra dělá...Let jsem měla načasovaný tak, že přijedu až Ondrovi bude začínat zápas..Kufry si nechám pohlídat sluhou, který bude ubytovaný v jednom z hotelů...A potom budu sedět v první řadě nejblíž k němu...Při všem tom přemýšlení jsem usnula...

Vzbudila jsem se v 5 ráno na budík..Osprchovala se a umyla si hlavu..Usušila jsem se, vyfénovala hlavu, oblékla jsem se a namalovala...Vzala jsem kufry a jela autem na letiště..Prošla jsem různýma prohlídkama a konečně jsem si sedla do letadla..Let byl příjemný..Znova jsem usnula...

Vzbudila jsem se s bouchnutím se kterým jsme přistáli...O kufry jsem se už nestarala a jela autobusem do haly, kde se hrál hokej...Vešla jsem a hledala svoje místo vepředu u Ondry..Konečně jsem ho našla..Prodírala jsem se tisíci fanoušků až jsem došla na své místo..Zrovna, když jsem si sedla tak byl konec první třetiny...Winnipeg prohrávali 0:2..Čekala jsem jestli se podívá mým směrem..A s pootevřenou pusou se podíval..Usmála jsem se na něj a zamávala mu..Oplatil mi nevěřícný úsměv..."Promiň, miluju tě" naznačila jsem rty..Pochopil..Spojil ruce, udělal srdíčko a ukázal na mě...Byla zahájena druhá třetina.."Vy ho znáte?" zeptala se mě jedna slečna.."Ano" .. "On je můj!" rozkřikla se na mě.."Promiňte..." otočila jsem se od ní a čekala až skončí zápas...Winnipeg Jets vyhráli 4:2..Po zápase jsem čekala venku před halou a doufala, že ho někde uvidím...

Asi po 5 minutách se mé přání splnilo...Přišel a zůstal stát 15 kroků ode mě...Sklesle jsem se na něj dívala a on přišel blíž.."Přijela jsem...přijela jsem se ti omluvit..A říct ti, že tě miluju..." řekla jsem nejistě..Byl ode mě asi na 3 kroky.."Hrozně jsi mi chyběla..Taky tě miluju.." přišli jsme k sobě a v objetí mě zvedl do vzduchu..Všichni se na nás dívali upřeným pohledem...Postavil mě zpátky na zem a začali jsme se líbat...

Asi po 5 minutách mi zazvonil mobil..Mamka..Odtáhla jsem se od Ondry.."Tohle musím vzít" usmála jsem se.."Ahoj mami" .. "Ahoj Baru..Tak si brouzdám na internetu a koukám, že už je všechno v pořádku".." Jo je mami..Děkuju ti za všechno..Pá" .. "Ahoj" skončily jsme hovor..."Už jsme na internetu" zasmála jsem se.."Mamka říkala že nám to spolu sluší" podívala jsem se na něj.."Takže jsme zase spolu?" zeptal se..Bez jediného slova jsem ho políbila a kývla jsem na něj.."Tak se zítra uvidíme?" zeptala jsem se ho.."Kam jdeš?" .. "Seženu si hotel" usmála jsem se na něj.."Pojď bydlet se mnou" pobídl mě.."Tak dobře" ...Ještě než jsme odešli tak za náma přišel nějakej chlap..."Čau Ondro" pozdravil ho.."Mohl bys nás nechat o samotě?" zeptal se..."Jo, vy se znáte?" zeptal se ho...Netušila jsem o co jde..."Jo" řekla jsem ikdyž jsem ho nikdy v životě neviděla..Chtěla jsem vědět co mi chce...